Inbreeding

 

 

Rád bych pokračoval v seriálu článků na malinko odbornější téma. Minule jsme rozebírali

genetickou podstatu modré barvy, dnes bych se rád rozepsal o důležité, ale v rukou laika hodně

nebezpečné metodě plemenitby – inbreedingu. Není možné se vyhnout používání odborných

termínů, ale tyto už by Vám neměly být neznámé, vysvětloval jsem je v minulém článku.

Co to vlastně je ten inbreeding?

Jde o genetický jev, páření příbuzných jedinců, česky také příbuzenskou plemenitbu, kdy podstatou je výskyt společného předka v rodokmenu inbredních jedinců, tj. společný předek je jedinec, který se nachází v otcovské a zároveň mateřské části rodokmenu (nachází se v 4. až 6. generaci

inbredního jedince, přičemž rodiče se počítají jako generace 0).

Účinky inbreedingu jsou založeny na genotypovém účinku, tj. na zvyšování homozygotnosti =

setkávají se 2 alely s vyšší pravděpodobností, než u neinbredního křížení, vyšší množství lokusů je v homozygotním stavu.

Počet alel se u inbreedingu nemění, jen se alely jinak slučují.

Lze dosáhnout stavu, kdy jedinec bude v určitých (homozygotních) vlastnostech stabilnější.

Při stupňování inbreedingu se vytváří inbrední linie, ale jejich kvalita je různá (homozygotnost může být dominantní nebo recesivní). Důvodem pro používání příbuzenské plemenitby je

nejčastěji snaha o typově kvalitní odchov, o upevnění vloh, které nesou oba rodiče, stabilizace

vlastností a tvorba inbredních linií a v neposlední řadě kontrola dědičnosti zdraví.

Velkým problémem je inbrední (inbreedingová) deprese – snížení odolnosti, životnosti, plodnosti, zvýšení výskytu recesivně podmíněných onemocnění, kdy se alela s nepříznivým účinkem (většinou recesivní) jejíž zdroj je u heterozygotních jedinců takto udržuje a upevňuje v populaci.

Vždy mějme na paměti, že homozygot je biologicky méně hodnotný než heterozygot.

Prvním varovným signálem by pro nás měl být pokles plodnosti.

Podstata příbuzenské plemenitby spočívá v tom, že se zvyšuje homozygotnost. Ovšem pokud genotyp rodičů obsahuje vlohy letální (letální - způsobující smrt již před narozením) či semiletální povahy (snižující životaschopnost), způsobuje degeneraci nazývanou inbreedingová deprese. Také se ve větší míře projevují genetické vady a choroby.

Konečným negativním důsledkem je snížení životaschopnosti, zhoršením imunitního systému a plodnosti. Vím, že se opakuji, ale je v sázce zdraví a život našich odchovů.

Příbuzenská plemenitba má i své kladné vlastnosti, ale ty se nemohou projevit v plné šíři, protože je snižována celková vitalita jedince pocházejícího z takového křížení.

Při příbuzenské plemenitbě je třeba rozeznávat její stupeň. Čím jsou páření jedinci příbuzensky vzdálenější, tím jsou následky méně nebezpečné

 

Rozdělení příbuzenské plemenitby podle připařování příbuzných jedinců:

nejužší příbuzenská plemenitba             25% a více

úzká příbuzenská plemenitba                           12,5% - 14,9%

mírná příbuzenská (liniová) plemenitba 6,25% - 12,4%

vzdálená příbuzenská plemenitba                     méně než 6%

Úzká příbuzenská plemenitba podléhá vždy schválení a kontrole poradcem chovu!

Pro určení stupně příbuznosti, respektive jeho vyjádření v %, se používá tzv. Wrightův vzorec, který vyjadřuje pravděpodobnost, s jakou se v jedinci setkají dvě stejné alely téhož původu.

Hodnota v rozmezí 0 – 1

0 – silně náhodné až nemožné

1 – u jedinců, kteří mají stejný genotyp (lze získat v jedné linii neustálým pářením bratrů a sester)

Fx = 0,5n+m+1 – nejjednodušší vzorec, jeden společný předek

Fx = Σ [0,5n+m+1] – více společných předků

Fx = 0,5n+m+1(1+Fa) společný předek už má inbrední původ

Fx = Σ [0,5n+m+1(1+Fa)] – více společných předků s inbredním původem

Fx je Wrightův koeficient
n je číslo generace společného předka na straně otce (otec a matka jsou nultou generací)
m je číslo generace společného předka na straně matky (otec a matka jsou nultou generací)
Fa je koeficient Fx u předka, který je sám zatížen příbuzenskou plemenitbou.

 

Wrightův koeficient se vyjadřuje v procentech. Čím vyšší procento, tím vyšší je ztráta genetické informace a tím více společných znaků se projeví na potomcích. Ideální výsledek je tedy 0%, v praxi by pak neměl přesáhnout 1% na generaci! Bohužel tohoto ideálního stavu je nereálné dosáhnout, nicméně snaha o co nejnižší % je nutností.

 

Místo složitého počítání je možné využít např. program Breeader assistant nebo internetových mezinárodních databází, např. na www.pawpeds.com . Právě paw peds bych všem doporučil pro provázanost a komplexnost databáze, já se při pátrání po předcích svého kocoura dostal za rok 1900. A přidání zvířete je naprosto jednoduché, stačí zaslat správkyni databáze mailem scan rodokmenu.

Příbuzenská plemenitba představuje jakýsi druh klonování, tedy utvrzení výskytu požadovaných znaků. Současně však zvyšuje výskyt četnosti vad. Velmi důležité je, že výrazně zhoršuje imunitní systém a její dopad na zdraví a životaschopnost daných jedinců může být až katastrofální. Bohužel se následky jejího neuváženého častého používání odstraňují velmi obtížně. Uvědomme si, že častá příbuzenská plemenitba poškozuje populaci jako celek a proto je třeba ji využít pouze jako doplňkový plemenný program nejlépe po poradě a schválení poradcem chovu. Příbuzenskou, zejména úzkou příbuzenskou plemenitbu lze doporučit jen u jedinců s pevným zdravím a bez genetických vad. Samozřejmostí by měl následný tzv. outcross (páření s nepříbuzným jedincem) pro ozdravění chovu a zvýšení vitality a imunity koček. V běžné chovatelské praxi by se měla používat pro zvýšení kvality jedince pouze liniová plemenitba.

Není třeba na úkor x generací nemocných či přímo života neschopných odchovů vychovat jednoho superšampiona, který sice získá spoustu titulů a pohárů, ovšem kvalita a délka jeho života bude zhoršená. Navíc s pravděpodobností, že jeho využití pro další chov nebude možné kvůli množství vad, které ve svém genofondu ponese. Dbejme na udržení a posílení zdraví námi odchovaných koček tak, aby byly pro nás, lidi, bezproblémovými společníky, nevyžadujícími zvýšenou péči. Neodchovávejme cíleně kočky neduživé, nemocné a s vadami.

 

Jak řekl pan Mahelka: “Co pomůže sebevyšší titul, když ti vnějškově krásná kočka umírá a ty to nevíš, nebo nechceš vědět.“

Zdeněk Krajča

 

Použité zdroje:

Říhová Marie: Chov koček. Grada 2007

Bílek René: Malá genetika koček. studijní materiál SCHK

Dostál Jaromír: Genetika a šlechtění plemen psů. Dona 2007

www.eamos.cz (11.11.2012)

http://www.unium.cz/materialy/czu/fappz/metody-plemenitby-m14053-p2.html (20.11.2012)